V harmonii se sebou

15894864_1831601117107831_8016764291131730466_n

Do nového roku si skoro všichni dávají předsevzetí.

Kromě již klasických “zhubnout, více sportovat, zavolat přátelům a vydělat si hromadu peněz”, rozhodli jsme se každý týden ovládnout 1 nový zvyk pro změnu k lepšímu, který ovlivní víc než osobní siluetu nebo pohodu. Každý týden vyzkoušíme nasadit 1 tip pro zelenější a zdravější život bez odpadků, chemie, zbytečností. Aby rok 2017 byl co nejvíce uvědomělý.

Prvním dobrým krokem je hned na začátku zeptat se sebe, jaká je naše motivace. Proč se vlastně chováme (nebo se ještě nechováme) ekologicky? Proč se nám něco nedaří? Věříme, že se doopravdy něco změní? Má to vůbec smysl? Pro koho?

Prozradím vám malé tajemství. Tento projekt vznikl těsně po tom, co jsme s přítelem na pobřeží řeckého ostrova Zakynthos jednoho krásného rána zachránili malého prcka – nově narozené želví mládě chráněného druhu Kareta kareta. Bylo to dojemné setkání s tímto 10 centimetrů velkým zázrakem přírody, který ze všech sil bojoval o přežití a poslepu šplhal přes celé pobřeží směrem k vodě. A my mu podél celé jeho cesty odstraňovali z písku kelímky od kávy, kovová víčka od piva, papírové ubrousky, rozbité sklo a další nepořádek, který se na pláži povaloval. Kvůli světelnému smogu, odpadkům, znečištění vody, neobezřetnému chování turistů a rybářských lodí, a pak samozřejmě predátorům – šanci na přežití má pouze 1 mladá želva z tisíce. Jakkoliv dopadl její osud v otevřeném moři, možná už dávno nežije, ale napadlo mě tedy že nechci, aby zahynula kvůli nám, lidem. Kvůli všem těm nesmyslným sáčkům, brčkům a petkám, které se hromadí a ohrožují životy pod hladinou. Nechci, aby se stála obětí klimatických změn, zapřičiněné naším lidským konzumem, přepychem nebo komfortem. Nějak se nám najednou změnilo vnímaní. Běžné věci, které jsme spojovali s pouze tou naši osobní volbou, dostaly najednou novou dimenzi. Ještě jedny džíny ve slevě, jar s vůni citrónu, tetrapaková krabice džusu, hormonální antikoncepce, ibuprofén, tuňák v konzervě – všechno nějakým způsobem skončí v mořích nebo mořský život nepříznivě ovlivní. At‘ už splašky z textilových fabrik, nebo z trajektové dopravy, nebo z našich umyvadel, záchodových mís, nebo kvůli nepostačujícím kapacitám recyklačních linek v celé Evropě.

Pokud nám dřív abstraktní zastrašující fakta a čísla o globálním oteplování nebo znečištění nic neříkala, ted‘ se obrázek “záchrany životního prostředí na planetě” zkoncentroval do roztomilého drobečka bez pancíře, který nikdy neviděl matku a kterému jsme čirou náhodou stali adoptivními rodiči. A kterému dosud držíme palce.

Na Vánoce se těšíme celý rok – možná proto, že nám i v dospělosti dávají možnost cítit se jako v pohádce. Očekávat kouzla. Hledat dárky pod stromečkem. Nebo naopak darovat radost blízkým – výměnou za rozzářené oči a dětský smích. Ponořit se do čarovné zimní atmosféry rozsvícených luceren a prostě snít…

Jenže místo tak očekávaného období klidu, štěstí, rodinné pohody a relaxování, to pro mnohé z nás může v praxi vypadat o dost jinak.

O Vánocích, za starých časů svátcích míru, ticha a pokory před Spasitelem, dnes všichni jakoby nasedáme na šílený vánoční vláček ozdobený levnými čínskými třpytkami – a vezeme se na pokraji mentálního vyhoření mezi stanicemi “shánění dárků ve slevách a tlačenici”, “uklizená a vyzdobená domácnost jako ze škatulky”, “letos si toho musím napéct ještě víc”, “stromek až po strop jako z lesklého magazínu”, “jak přibrat pár kil a pak je shodit” nebo “jak utratit veškeré rodinné úspory za dárky, které si v podstatě nikdo nepřál”.

Nakonec jsme na Štědrý den tak unavení, že se těšíme – až už to všechno bláznění bude za námi.

Ve výsledku vánoční horečky trpí také planeta, která se musí vypořádat se vším tím odpadem a znečištěním, které vzniklo při výrobě a přepravě našich dárků, umělých stromků a lesklých ozdůbek z jiného konce světa, nebo při svícení miliard žárovek girland a blikajících vánočních reklam pro přilákání zákazníků… Napadlo vás někdy, že takový ten přepych a přehnaná spotřeba není zadarmo? Vždyť někdo to odnést musí. Na Vánoce, aniž bychom si to přáli, necháváme přírodu a životní prostředí trpět jako nikdy.

Proto, než se letos necháte strhnout davem ve vichřici vánočního konzumu a omámit se lákavými komerčními sděleními – zastavte se na chvíli. Je asi na čase popřemýšlet, o čem vůbec Vánoce jsou. A čím jsou pro vás. Vyhnete se tak stresu a případnému zklamání ze ztroskotaných iluzí a promarněné energie. Raději než přípravě “ideálních Vánoc se vším všudy”, darujte svůj čas sami sobě a lidem, na kterých vám skutečně záleží. Nenakupujte hromadu “nezbytností”. Letos si dopřejte svátky bez zbytečného plýtvání a šetrně k přírodě a k sobě – přitom plné lásky, blízkosti a souznění.

Možná to budou nejkrásnější Vánoce vašeho života.

Tipy a inspirace najdete na www.ekovanoce.cz

Neznám člověka, který by neměl rád horkou čokoládu a kakao – at‘ už kvůli vyvážené chuti, zdravotním přínosům nebo vzpomínkám na dětství a duševní pohodě. Tento recept ocení především milovníci zvířat a vegani, lidé trpící potravinovou alergií nebo držící redukční dietu bez rafinovaného cukru a mléka. Pojd’me si připravit horký nápoj plný antioxidantů, bez výčitek svědomí a s dobrým pocitem vůči kravičkám na louce :)

Jak na horkou čokoládu z kakaa
a rostlinného mléka

Horká čokoláda z kakaa
Ingredience

4 polevkové lžíce nepraženého kakaa
hrnek ovesného mléka
špetka mletého „perníkového“ koření (skořice, koriandr, hřebíček, anýz, muškátový ořech, fenykl, kardamon)
lžíce javorového sirupu

Postup

Ohřejeme 250ml ovesného mléka, můžete použit jiné rostlinné – rýžové, špaldové nebo třeba mandlové. Vmícháme 4 lžíce hořkého nepraženého kakaa, dochutíme javorovým sirupem. Přidáme 2 špetky směsi mletého perníkového koření. A nakonec kapku lásky – vždyt‘ jsme nepoužili kravské mléko a nikomu jsme neublížili. Vychutnávejme pomalu, dobrou chuť :)

Kdybyste se zeptali jakékoliv dospělé ženy, čeho se v životě nejvíc bojí, málokterá vám poví pravdu. Řeknou možná, že se bojí o své děti, nevěr manželů, ztráty zaměstnání. Prokazatelně vám ale všechny zatají něco, co je zakořeněno hluboko v naší ženské duši a co nás neustále nutí podporovat industriálně-kosmetický průmysl a hledat „elixír věčného mládí“: bojíme se totiž zestárnout.

Naše mládí a naši krásu, kterou jsme dostaly do vínku, budeme jednou muset vrátit přírodě zpět. Protože nepatří nám, ale času, který letí a vůbec nebere v potaz naše přání, potřeby a touhy. Pro mnohé z nás je čas nepřítelem a příroda se s věkem stává noční můrou, kterou se snažíme pomocí poznatků kosmetických technologií překonat a ochočit.

Můžeme s ní ale spolupracovat.

Nechme se inspirovat příběhem Mimi Kirk, půvabné Američanky, kterou mohli mnozí zahlédnout letos v Praze na festivalu Rawfest.

Mimi Kirk

 

Bývalá hollywoodská herečka, která si zahrála ve „Star Treku“, poradkyně, návrhářka, matka 4 dětí a 7 násobná babička. Propagátorka myšlenky krásného stárnutí a chef kuchařka syrové stravy. Mimi Kirk se stala ve svých 71 letech vítězkou soutěže s názvem ”Nejsvůdnější vegetariánka nad 50 let”, kterou uspořádala organizace Lidí pro etické zacházení se zvířaty, známé jako PETA. Prokázala, že pokročilý věk nemusí vždy korespondovat s poškozeným zdravím, ztrátou soběstačnosti a koncem aktivního života.

Prokázala, že neexistuje „expirační lhůta“ pro mladistvý vzhled a tělo v kondici, pro vitalitu a životní elán.

Dnes je ve svých neuvěřitelných 78 letech autorkou bestselleru „Žij ve stylu RAW“, častým hostem televizních pořadů a přednášek po celém světě. Denně dostává stovky mailů a dopisů od lidí, které dokázala inspirovat k lepšímu životu a aktivnímu postoji vůči vlastnímu zdraví a udržení krásy.

Zasvětila totiž své nadšence do tajemství, které v podstatě lidstvo zná již od doby, kdy žil Hippokratés a jiní velcí myslitelé.

Jsme totiž to, co jíme. Kdo bude pečovat o své tělo zevnitř a hýčkat každou buňku, dodávat potřebné živiny – ten dostane nekonečný náboj energie a zdravé tělo.

Pro mnohé je syrová strava stále extrémem a „sebepopíráním“ lidí, kteří nemají smysl pro vaření a pečení. Raw food se tak považuje za náročnou variantu veganství, které už samo od sebe v povědomí lidí hraničí s “puberťackým trendem” nebo osobními problémy s adaptací v „normální společnosti“.

Vsadím se, že mnohé ženy Mimi Kirk její vzhled a zdraví prostě závidí, a připisují ho dobré souhře DNA a genetické predispozice. Pravda je, že Mimi ve svých 69 letech, již tehdy dlouhodobá veganka (s několikaletým návratem ke “konvenčnímu americkému stravování”), trpěla dnou a zvýšený cholesterol ji ohrožoval na životě. A tak dostala na vybranou: podpořit vědecké poznatky o genetice a podlehnout zdravotním problémům jako zbytek její rodiny – cukrovce a rakovině. Nebo obrátit celý svůj život naruby a začít odznova. Tentokrát se syrovou stravou.

A povedlo se to. Jak sama říká, proces stárnutí se zastavil, právě když začala žít ve stylu RAW. Od té doby jenom mládne a zase se cítí aktivně, jako ve dvaceti. Ve svých 78 letech netrpí žádným zdravotním problémem. Denně pije zeleninové šťávy a dostává celý náboj živin a enzymů. Při komunikaci s  touto nevšední ženou to ani nelze zpochybnit – vždyť září a nabíjí pozitivní energií všechny kolem sebe.

Nechť tvá strava je tvým lékem, a ne tvůj lék tvojí stravou” 

(Hippokrates)

„Můžete být vegetarián, ale stále jíte nezdravé jídlo. Syrová strava sestává z konzumace nezpracovaných a nevařených jídel. Výživa z živé stravy dává mnoho zdravotních výhod včetně zvýšení energie, zlepšení imunitního systému a celkového lepšího pocitu zdraví. Žádné bolení, žádná bolest v mém těle, krevní tlak normální. Opravdu se cítím úžasně. Takže všichni chceme vypadat dobře a já mám na obličeji vrásky od smíchu a mám je ráda. Líbí se mi, jak vypadám. Nevěřím v žádnou chirurgii.”

Syrová strava má doopravdy omlazovací účinky. Například, doktor R. Morse ve své knize “Zázračná detoxikace” poukazuje na důležitost syrových potravin a bylin pro čištění a léčení každého orgánu a systému i každé nevyváženosti v těle. Podrobně líčí vzájemnou provázanost těla, mysli a duše při nabývání pevného zdraví na celý život. Právě syrové rostlinné stravě (bez masa, mléka, vajec, cukrů a škrobů ) připisuje zázračné schopnosti zbavit tělo toxinů ničících zdraví, a zahájení procesu úplné buněčné regenerace, vedoucí k opravdovému uzdravení – a s tím i omlazení.

Mimi Kirk má důvěru v tento způsob stravování, který udržuje pocit krásy uvnitř i vně, stejně jako v meditaci a v pozitivním pohledu na život. Říká, že hodně v životě jí dává láska.

“Každý chce vypadat dobře, ale já se chci opravdu cítit dobře… Můj přítel je téměř o 20 let mladší než já a tak se mi zdá vhodné, aby se cítil být s mladší ženou, ale stejně je to o mém vnitřním pocitu. Vlastně se cítím jako ve dvaceti. Když se ráno vzbudím, vstanu z postele, pokud se nepodívám do zrcadla, neřekla bych si to. Takže vím jistě, že má strava pro mě dělá hodně.”

Nehledě na tak vysoký věk, je Mimi pořád v pohybu. Neustále cestuje po celém světě, aby inspirovala lidi každého věku k etickému postoji vůči zvířatům, důležitosti lokálních bio potravin, významu zásadité „živé“ rostlinné stravy pro mládí a vitalitu, pozitivnímu vnímání jídla bez utrpení a živočišných produktů.

Mimi Kirk a její recept na mladistvý vzhled 

Mimi Kirk - džus

Svůj naplněný den si Mimi nedokáže představit bez sklenky zeleného džusu.

“Každý může udělat jednu věc, a to je zvyknout si každé ráno pít zelený nápoj. Můžete použít mixér anebo odšťavňovač.

Používám základní recept:

-2 jablka

-4 stonky celeru,

-půl okurky,

-3 hrsti špenátu,

-trochu listí kapusty ze zahrady

Ze všeho vymačkám šťávu anebo vše vhodím do mixéru. Mohu přidat banán nebo borůvky s trochou antioxidantů.

Jakmile dostanete do svého těla živiny a začnete se cítit zdravě, budete vyžadovat těchto věcí více. Takže najednou budete chtít na oběd salát místo vašeho obvyklého fast food burgra nebo něčeho podobného.

Zelený nápoj vás nastartuje. Jen o tom přemýšlejte, můžete dát 6, 7, 8 druhů zeleniny a ovoce do jednoho nápoje. Je to stravitelné, plné enzymů. Jde to přímo na správné místo a ke všem správným buňkám. A i když byste po zbytek dne nejedli, měli byste více výživy, než byste získali z něčeho vařeného nebo zpracovaného. Proto říkám, že zelený nápoj nastartuje změnu celého vašeho vnitřního systému. V odpoledních hodinách nejsem unavená. Chodím spát velmi, velmi pozdě a cítím se plná energie téměř po celou dobu; tak to je živá strava!

Myslím si, že by lidé, dokonce i když jsou vegetariáni nebo vegani, měli do svého jídelníčku zahrnout více syrové stravy, protože existuje něco velmi zvláštního v konzumaci potravin, které jsou tak blízko Matce přírodě.”

Mimi Kirk

“Existuje mnoho věcí, které mě drží svěží. Myslím, že mám skvělý přístup, dobrý náhled na život po duchovní stránce… Mám kolem sebe spoustu lásky, což je velmi důležité. A jsem velmi vášnivá osoba. Myslím, že když máte tyto věci spolu s vaší stravou, opravdu vám to pomůže ke šťastnému, svěžímu životu. Vím, že chci udržet svou paměť a mobilitu ve svém věku, a myslím, že je tento způsob velmi, velmi důležitý. Myslím, že můžeme přijmout sami sebe, až zestárneme, ale nemusíme být staří.”

Mimi Kirk je šťastná a nachází uplatnění v tom, že šíří výhody soucitnějšího a zdravějšího životního stylu široké veřejnosti.

Na svých stránkách www.youngonrawfood.com píše:

“Jíst zvířata je zvyk jako kouření nebo pití sodovek a jednou se odvážíte s tím přestat, neumím si představit, že bych to kdy neudělala.”

Vlastním příkladem prokazuje, že nikdy není pozdě začít žít v harmonii se sebou a celým Vesmírem. Vždyť vzhled je opravdovým zrcadlem našich myšlenek a postojů. Věří, že jídlo plné lásky ke všem bytostem nám dodává tu pravou životní energii, která rozzáří radostí každou buňku a je schopna regenerovat a nabít životem tělo v každém věku. Zkrátka, Mimi Kirk neubližuje přírodě a příroda neubližuje jí.

Přejeme této báječné ženě, aby ještě dlouho zůstala inspirací pro nás všechny.


Zdroje: www.facebook.com/pages/Mimi-Kirk/109888045694543?fref=ts , youngonrawfood.com/live-raw/ , www.thesnowfairy.com/interview-with-mimi-kirk-on-raw-vegan-diet/ , http://suprememastertv.cz/raw1.phpanim1=Mini_Kirk_usmevava_a_uzasna_v_72_letech_CZ.flv, www.nbcsandiego.com/news/health/70-and-Sexy-53149747.html , www.foodandtravel.at/geniesser-tipps/interview-mimi-kirk/ , thechalkboardmag.com/mornings-with-mimi , www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2011100010

Muž, který sázel stromy je novela z roku 1953 o síle ducha od francouzského spisovatele Jeana Giona.

Příběh je vyprávěn z pohledu mladého muže, který se vydává na pouť do pustých francouzských alpských zákoutí. Zprvu popisuje bezútěšnost a nehostinnost těchto končin. Po několika dnech v pustině nemohl najít vodu a když už ztrácel naději, narazil na pastevce ovcí, který mu pomohl a u kterého pak přenocoval. Vyzařoval z něho klid a vyrovnanost. Jmenoval se Elzéard Bouffier.

I když pastevec mluvil jen málo, dozvěděl se od něj o stavu lidí, kteří žili ve zdejších roztroušených vesnicích. Samota a obtížnost života v té pustině je doháněla až k šílenství. Dozvěděl se od něj také, že pastevec kdysi žil na statku, než ztratil jediného syna a ženu. Od té doby žije sám v malém kamenném domě a sází stromy. Sázel je každý den, v pustině, kde předtím nebylo nic. Každým rokem jich vzešlo tak asi deset tisíc. Sázel duby, buky i břízy.

Vyprávějící muž pak odešel a o rok později vypukla 1. světová válka, ve které bojoval pět let. Po návratu z vojny se rozhodl vypravit se opět do oněch krajů. Když se opět setkal s Elzéardem Bouffierem, zjistil, že už nechová tolik ovcí, ale má včely, protože ovce okusovaly mladé stromky, a také, že se vlastně o válku vůbec nestaral – sázel stromy. Díky jeho usilovné práci už rostl krásný les, díky kterému se tam opět začala vracet vláha a život. I když se potýkal s mnohými zklamáními a nezdary (všechny vysazené javory uhynuly), ve své činnosti neochvějně pokračoval dál.

Postupem času si lidé z okolí zvykli na změny a přičítali je přírodě. Les se postupně rozrostl do několika desítek kilometrů a dokonce se na něj přišla podívat i úřední komise, která nakonec dala tento „přírodní les“ pod ochranu státu.

Stromy byly pak ohroženy za 2. světové války v roce 1939 – jezdilo se totiž na dřevný plyn, naštěstí ale byly příliš daleko od silniční sítě, aby se vyplatilo je pokácet.

Díky úsilí tohoto muže se kraj změnil k nepoznání – příroda se obnovila, vrátili se tam lidé a začali opět normálně žít.

Příběh dokazuje, že skromností a vytrvalou a neúnavnou pílí dokáže člověk – jednotlivec velké věci – dosáhne užitečného naplnění svého života: pomoci přírodě a ostatním lidem.

Polský umělec  Pawel Kuczynski se vypořádává s problémy dnešní doby po svém. Ať už se jedná o globální problémy anebo osobní démony lidí, naostří barevnou tužku a pustí se do díla. Prostřednictvím satiry komentuje současné sociální, hospodářské a politické dění; zabývá se závažnými tématy, jako je chudoba, úmrtnost, znečištění, dětské práce či moc médií.

Ač je téma sebehlubší, dokáže jej s neuvěřitelnou lehkostí ztvárnit do karikatury. Kontrast vážnosti tématu a lehkosti ilustrací dělá jeho práce velmi zajímavé, podnětné a provokující. Nutí k zamyšlení. Problémy, se kterými jsme všichni obeznámeni, směle vytrhne z kontextu a nutí nás podívat se na celou věc z naprosto jiného úhlu tak, abychom se každý zamysleli nad svou vlastní rolí v dané problematice.

Jako nováček mezi karikaturisty získal za rekordní počet ocenění v mezinárodních soutěžích cenu Svazu polských karikaturistů. Od roku 2004, kdy se začal věnovat satirickému kreslení, totiž obdržel přes 100 ocenění a vyznamenání.

16571010-R3L8T8D-800-1299071842_drawings_80

16570810-R3L8T8D-800-PawelKUCZYNSKIPolandpaint-L

16570110-R3L8T8D-800-3204-934x

16569160-R3L8T8D-800-6c359f8fac1aedda6fc614166a6d998d

16568810-R3L8T8D-800-image38

16568610-R3L8T8D-800-Pawel_Kuczynski_02

16568260-R3L8T8D-800-PaweKuczyski--64

16568060-R3L8T8D-800-img_l

16567960-R3L8T8D-800-pawel-kuczynski-22

16567760-R3L8T8D-800-9

16567660-R3L8T8D-800-ECA

16567310-R3L8T8D-800-82de6595b28393278f06415bb0ff72c9

16566910-R3L8T8D-800-pawel101

16566210-R3L8T8D-800-936d951af34ae61729d66eaef54fb24a

16565610-R3L8T8D-800-Satiric-illustrations-Pawel-Kuczynski-01

16565360-R3L8T8D-800-Pawel_Kuczynski_Drawings_87

16564610-R3L8T8D-800-e343ba671cd016f4ad8ef2b8945d8032

16564410-R3L8T8D-800-comment_1Bx5Qk5GzjL02ikLqQKb86ujmuvp89t9

 

„Nepřikládám velkou důležitost náboženstvím lidí, která nepřinášejí nic dobrého jejich psům nebo kočkám“ 

-Abraham Lincoln.

VEGETARIÁNSTVÍ VE SVĚTOVÝCH NÁBOŽENSTVÍCH

Jeden misionář si vyjde na procházku do afrického pralesa. Náhle za sebou uslyší hrozivé mručení. Když se pln strachu otočí, spatří jen několik kroků za sebou obrovského lva. Zoufale vzhlédne k nebi a prosí: „Pane, prosím, učiň, aby se tento lev změnil v dobrého křesťanského lva“. „Nechť je toto tvé přání splněno“, praví Pán Když se misionář, znovu otočí, spatří lva se sepjatými prackami, jak se modlí: „Ó, Ježíši, Pane, buď naším hostem a požehnej to, co jsi nám poskytl za pokrm!“

Ve všech světových náboženstvích existovalo původně přikázání vegetariánského stravování. V buddhismu a hinduismu se na tom dodnes nic nezměnilo. Jinak je tomu v křesťanské teologii, která zvíře ponížila na bytost bez duše, kterou může člověk libovolně využívat. Jednou z příčin tohoto stavu jsou výpovědi církevních autorit, které zvířatům duši upřely. Nejdůležitějším z těchto teologů byl Tomáš Akvinský. Ten ostatně zastával názor, že ani ženy nemají žádnou duši.

Na druhé straně vedly manipulace v Bibli k překroucení původního Ježíšova učení. To platí zvláště pro postavení zvířat. Jistěže, Bible je i dnes, tak jako v minulosti, jedním z velkých a významných děl, které dává mnoha lidem sílu a oporu. Na druhé straně však neplatí, že by byla z nebe spadlým jednotným dílem, jehož obsah nebyl nikdy měněn, jak nám to dnes chtějí namluvit četní teologové. Lze to poznat už z toho, že jen v německém jazyce existuje přes 70 různých vydání Bible, která se od sebe v důležitých pasážích značně liší.

ZVÍŘE V KŘESťANSTVÍ

Většina křesťanských kněží je dnes toho mínění, že zvířata jsou člověku podřízena a mají sloužit jeho potřebám. Uvnitř církve však existují také jiné hlasy. Eugen Drewermann, známý církevní rebel, je přesvědčeným vegetariánem a neúnavně usiluje o ochranu práv zvířat. Neméně kontroverzní jsou i výpovědi Bible na téma práva zvířat a pojídání masa. V 5. Mojžíšově knize například stojí psáno: „Můžeš zabíjet a jíst maso ve všech Tórách podle žádostí své duše, po požehnání Pána, tvého Boha, které On ti dal“. (5. Mojžíšova 12/15,15)

Jiná místa vypovídají však něco opačného: „Kdo zabije vola, je to jakoby zabil člověka“. (Izaiáš 66/3)

Zde je tedy zabití zvířete kladeno na stejnou úroveň jako vražda člověka. Znamená to tedy, že Bůh je vrtkavý?

Pokud jde o dějiny Bible, je nutné konstatovat, že nepochází z doby Ježíšovy. Teprve ve 3. století se v Římě začalo vybírat ze stovek záznamů o životě a učení Ježíšově jednotné standardní dílo.1251 Výběr vhodných spisů byl v neposlední řadě podroben značnému vlivu císaře Konstantina (285-337 po Kr.), který chtěl učinit křesťanství římským státním náboženstvím.

Konstantin však nebyl právě příkladným vzorem křesťanské lásky k bližnímu. Své protivníky nechal krutě pronásledovat a sám vedl velmi zhýralý život. A aby na tom nemusel nic měnit, byly mnohé dokumenty o Ježíšově životě již předem odvrženy jako nevhodné.

Tak bylo pro Bibli vybráno pouze 27 záznamů, které byly pořízeny mezi lety 60 a 150 po Kr. Pojmové definice a interpretace různých autorů -vzájemně se silně lišící -však vyžadovaly obsáhlé přepracování, protože texty měly vytvořit jednotné dílo. „Korektoři“ jmenovaní pro toto přepracování měli dbát o to, aby obsah písemností odpovídal názorům církevních a státních hodnostářů. Tak byla většina pokynů týkajících se vegetariánského stravování odstraněna dříve, než dostal Nový Zákon své formální uznání papežem Damasem roku 382 po Kr.

Na pozdějších koncilech, jako např. na koncilu v Konstantinopoli roku 533 po Kr. bylo rozhodnuto provést další pronikavé změny ve svatém Písmu.

BIBLICKÉ OMYLY

I jedno změněné slovo v Bibli může nesmírně ovlivnit celkový křesťanský světový názor na určité téma. Příkladem toho je biblická výpověď, podle níž Ježíš jedl velikonočního beránka. Martin Luther svého času přeložil, jistě bez zlých úmyslů, výraz „TO-PAS-CHA“ pojmem „velikonoční beránek“. V jeho době však již bylo zvykem jíst na zelený čtvrtek beránka.

Ne však v době Ježíšově. U Židů platil na zelený čtvrtek přísný zákaz porážky. „TO-PAS-CHA“ znamená „velikonoční pokrm“ .O beránku není v aramejských původních textech Bible ani zmínka (aramejština byla jazykem, kterým mluvil Ježíš).

Večeře se podle Bible konala v domě nějakého nosiče vody. Mezi Židy však tehdy nebylo zvykem, aby jeden člověk přebíral úlohu nosiče vody. To se dělo jenom ve společenství esejců. Večeře se tedy konala v domě jednoho z esejců. V zhledem k tomu, že příslušníci tohoto bratrstva byli přísnými vegetariány, lze z toho vyvodit, že biblická večeře byla bezmasá.

Další nesprávný překlad jediného slova s těžkými následky se týká jídelních zvyklostí Jana Křtitele. O něm je v Bibli řečeno, že pojídal kobylky a med. Latinské slovo „lokusta“ skutečně znamená „kobylka“, ale zároveň také označuje plody stromu rohovníku obecného. A protože Jan pojídal právě tyto plody a nikoli hmyz, nazývají se dnes „svatojánský chléb“.

V 1. dopise Timoteovi doporučuje apoštol Pavel požívání masa a vína. Ve stejném dopise Pavel také varuje před společenstvím gnostiků, kteří se živili vegetariánsky a zastávali učení o reinkarnaci. Pozoruhodné však je, že společenství gnostiků vzniklo dlouho po Pavlově smrti. Jeho varování v prvním dopise Timoteovi však nezní jako proroctví pro budoucnost, ale spíš jako by v té době gnostikové již existovali. Jelikož první dopis Timoteovi se svým stylem i pojmově značně liší od druhého, je oprávněný závěr, že nepochází z Pavlova pera, nýbrž od již výše zmíněných korektorů .

Mnozí velcí křesťanští svatí byli vegetariáni a velcí přátelé zvířat. Nejznámější z nich je jistě František z Assisi .Ale také sv. Antonín, Basilius Veliký, Origines, Jan z Chrysostomu, Kléméns

z Alexandrie, sv. Jeroným, Eusebius, Bonifác, Řehoř z Nazianzu, apoštol Matouš, Tertulián, Mistr Eckhart, a další kteří nejedli žádné maso. Také matka Tereza, zajisté symbolická osobnost křesťanské lásky k bližnímu, se živila vegetariánsky.

Existují také tradice, které je zapotřebí brát velmi vážně, a z nichž jasně vyplývá, že sám Ježíš Kristus žil vegetariánsky, miloval zvířata a i dalším lidem předával lásku ke zvířatům.

EVANGELIUM DOKONALÉHO ŽIVOTA

Nedokonalost Bible vyplývá také ze skutečnosti, že neobsahuje žádné údaje o životě Ježíše mezi 12. a 30. rokem jeho života. Záznam o celém jeho životě ukryl člen bratrstva esejců v jednom buddhistickém klášteře v Tibetu, aby ho uchránil před zásahem římskokatolické církve. Roku 1881 kněz G. J. Ouseley tento významný dokument odhalil a poprvé jej uveřejnil roku 1901. Dílo nebylo podrobeno zásahům korektorů. Obsahuje jednoznačné výpovědi o lásce vyrůstajícího Ježíše ke zvířatům a jasné příkazy týkající se ochrany všech tvorů.

„…Během své pouti dospěl také do země chaldejské, kde vyučoval kněze a mudrce: nikdo nemá zraňovat a zabíjet, neboť svět má být naplněn poznáním jednoho svatého. A v těchto dnech chci opět uzavřít smlouvu se zvířaty celé země a s nebeským ptactvem, s mořskými rybami a se všemi ostatními tvory Země. Chci zlomit luk a také meč a také vypovědět všechny válečné nástroje z teto země tak, aby lidé a zvířata mohli žít beze strachu…“/27/,

„…Na jiném místě spatřil jednoho mladého muže, který se právě chystal zabít králíky a holuby proto, aby jemu a jeho učedníkům připravil pokrm. Ježíš řekl: máš dobré srdce a Bůh tě osvítí. Ale nevíš, že Bůh dal na počátku člověku za potravu plody země a stvořil ho stejně jako opici, vola a koně nebo ovci a nedovolil mu, aby zabíjel své spolustvořence a pojídal je? …“./271 ,

Evangelium dvanácti vydané G. J. Ouseleyem pod názvem „Evangelium dokonalého života“ obsahuje ještě několik dalších míst, která zcela jasně ukazují, že Ježíš Kristus považoval zvířata za bytosti, které jsou součástí stvoření a se kterými má člověk zacházet láskyplně. Zabíjení a pojídání masa je přestupkem proti vysokým etickým přikázáním pravého křesťanství.

NAUKY ESEJCŮ

Další dokumentací křesťanství, která je k dispozici v nezfalšované formě, jsou svitky esejců. Byly nalezeny vědcem Edmondem Bordeaux Szekelym v roce 1927 v tajném archivu Vatikánu. Mírové evangelium esejců obsahuje pozoruhodný dialog mezi Ježíšem a několika nemocnými lidmi. Ježíš vysvětluje, že člověk může nalézt cestu zpět k Bohu jedině tehdy, žije-li v souladu s přírodními zákony. Pokud jde o stravování, říká mezi jiným: „Neboť v pravdě pravím vám, že ten, kdo zabíjí, zabíjí sám sebe, a kdo požívá maso zabitých zvířat, požívá z těla smrti.“/28/ “ Avšak pravím vám: nezabíjejte ani člověka ani zvíře ani potravu, kterou přijímají vaše ústa. Neboť, když jíte živou potravu, ta vás oživí, avšak když svou potravu zabijete, pak vás mrtvá potrava také usmrtí. Neboť život přichází jenom ze života a ze smrti přichází vždy opět jenom smrt. Neboť všechno, co zabíjí vaši potravu, zabíjí také vaše tělo. A všechno, co zabíjí vaše tělo, zabíjí také vaše duše.“/28/

Bratrství esejců žilo podle těchto nauk a uplatňovalo křesťanskou lásku k bližnímu ruku v ruce s usilováním o harmonii s přírodou. Esejci dosahovali věku více než 100 let a byli známi jako velcí léčitelé. Jak to dokládají originální svitky esejců, patřili Ježíš Kristus i Jan Křtitel k nejvyšší radě esejců.

( Z knihy „VÝŽIVA PRO ČLOVĚKA A ZEMI“, autor Christian Opitz )

Zdroj foto: stained glass – Alfred Handel, photograph -Toby Hudson

Alicja Zmyslowska je mladičká polská fotografka, která odjakživa zbožňuje psy. Svou lásku ke čtyřnohým mazlíčkům spojila s vášní k fotografování, čímž vdechla život mnoha nádherným emotivním portrétům. Fotografie nezobrazují jen roztomilé chlupáče v dokonalé krajině, ale především dávají vyniknout jejich osobnostem a emocím. Zachycují totiž psí duše. Zvěčňují prchavé okamžiky a svědčí o tom, že i psy mají své nálady. Napadlo vás někdy, nad čím asi přemýšlejí, co prožívají, po čem touží?

RANDOM POSTS

0 6
Každý z nás se jednou setkal s pojmem „veganství“ poprvé. Stejně jako všechny nové informace, i veganství vyvolává řadu otázek, často nepochopení, nebo dokonce předčasné odsouzení....