„Nepřikládám velkou důležitost náboženstvím lidí, která nepřinášejí nic dobrého jejich psům nebo kočkám“
-Abraham Lincoln.
VEGETARIÁNSTVÍ VE SVĚTOVÝCH NÁBOŽENSTVÍCH
Jeden misionář si vyjde na procházku do afrického pralesa. Náhle za sebou uslyší hrozivé mručení. Když se pln strachu otočí, spatří jen několik kroků za sebou obrovského lva. Zoufale vzhlédne k nebi a prosí: „Pane, prosím, učiň, aby se tento lev změnil v dobrého křesťanského lva“. „Nechť je toto tvé přání splněno“, praví Pán Když se misionář, znovu otočí, spatří lva se sepjatými prackami, jak se modlí: „Ó, Ježíši, Pane, buď naším hostem a požehnej to, co jsi nám poskytl za pokrm!“
Ve všech světových náboženstvích existovalo původně přikázání vegetariánského stravování. V buddhismu a hinduismu se na tom dodnes nic nezměnilo. Jinak je tomu v křesťanské teologii, která zvíře ponížila na bytost bez duše, kterou může člověk libovolně využívat. Jednou z příčin tohoto stavu jsou výpovědi církevních autorit, které zvířatům duši upřely. Nejdůležitějším z těchto teologů byl Tomáš Akvinský. Ten ostatně zastával názor, že ani ženy nemají žádnou duši.
Na druhé straně vedly manipulace v Bibli k překroucení původního Ježíšova učení. To platí zvláště pro postavení zvířat. Jistěže, Bible je i dnes, tak jako v minulosti, jedním z velkých a významných děl, které dává mnoha lidem sílu a oporu. Na druhé straně však neplatí, že by byla z nebe spadlým jednotným dílem, jehož obsah nebyl nikdy měněn, jak nám to dnes chtějí namluvit četní teologové. Lze to poznat už z toho, že jen v německém jazyce existuje přes 70 různých vydání Bible, která se od sebe v důležitých pasážích značně liší.
ZVÍŘE V KŘESťANSTVÍ
Většina křesťanských kněží je dnes toho mínění, že zvířata jsou člověku podřízena a mají sloužit jeho potřebám. Uvnitř církve však existují také jiné hlasy. Eugen Drewermann, známý církevní rebel, je přesvědčeným vegetariánem a neúnavně usiluje o ochranu práv zvířat. Neméně kontroverzní jsou i výpovědi Bible na téma práva zvířat a pojídání masa. V 5. Mojžíšově knize například stojí psáno: „Můžeš zabíjet a jíst maso ve všech Tórách podle žádostí své duše, po požehnání Pána, tvého Boha, které On ti dal“. (5. Mojžíšova 12/15,15)
Jiná místa vypovídají však něco opačného: „Kdo zabije vola, je to jakoby zabil člověka“. (Izaiáš 66/3)
Zde je tedy zabití zvířete kladeno na stejnou úroveň jako vražda člověka. Znamená to tedy, že Bůh je vrtkavý?
Pokud jde o dějiny Bible, je nutné konstatovat, že nepochází z doby Ježíšovy. Teprve ve 3. století se v Římě začalo vybírat ze stovek záznamů o životě a učení Ježíšově jednotné standardní dílo.1251 Výběr vhodných spisů byl v neposlední řadě podroben značnému vlivu císaře Konstantina (285-337 po Kr.), který chtěl učinit křesťanství římským státním náboženstvím.
Konstantin však nebyl právě příkladným vzorem křesťanské lásky k bližnímu. Své protivníky nechal krutě pronásledovat a sám vedl velmi zhýralý život. A aby na tom nemusel nic měnit, byly mnohé dokumenty o Ježíšově životě již předem odvrženy jako nevhodné.
Tak bylo pro Bibli vybráno pouze 27 záznamů, které byly pořízeny mezi lety 60 a 150 po Kr. Pojmové definice a interpretace různých autorů -vzájemně se silně lišící -však vyžadovaly obsáhlé přepracování, protože texty měly vytvořit jednotné dílo. „Korektoři“ jmenovaní pro toto přepracování měli dbát o to, aby obsah písemností odpovídal názorům církevních a státních hodnostářů. Tak byla většina pokynů týkajících se vegetariánského stravování odstraněna dříve, než dostal Nový Zákon své formální uznání papežem Damasem roku 382 po Kr.
Na pozdějších koncilech, jako např. na koncilu v Konstantinopoli roku 533 po Kr. bylo rozhodnuto provést další pronikavé změny ve svatém Písmu.
BIBLICKÉ OMYLY
I jedno změněné slovo v Bibli může nesmírně ovlivnit celkový křesťanský světový názor na určité téma. Příkladem toho je biblická výpověď, podle níž Ježíš jedl velikonočního beránka. Martin Luther svého času přeložil, jistě bez zlých úmyslů, výraz „TO-PAS-CHA“ pojmem „velikonoční beránek“. V jeho době však již bylo zvykem jíst na zelený čtvrtek beránka.
Ne však v době Ježíšově. U Židů platil na zelený čtvrtek přísný zákaz porážky. „TO-PAS-CHA“ znamená „velikonoční pokrm“ .O beránku není v aramejských původních textech Bible ani zmínka (aramejština byla jazykem, kterým mluvil Ježíš).
Večeře se podle Bible konala v domě nějakého nosiče vody. Mezi Židy však tehdy nebylo zvykem, aby jeden člověk přebíral úlohu nosiče vody. To se dělo jenom ve společenství esejců. Večeře se tedy konala v domě jednoho z esejců. V zhledem k tomu, že příslušníci tohoto bratrstva byli přísnými vegetariány, lze z toho vyvodit, že biblická večeře byla bezmasá.
Další nesprávný překlad jediného slova s těžkými následky se týká jídelních zvyklostí Jana Křtitele. O něm je v Bibli řečeno, že pojídal kobylky a med. Latinské slovo „lokusta“ skutečně znamená „kobylka“, ale zároveň také označuje plody stromu rohovníku obecného. A protože Jan pojídal právě tyto plody a nikoli hmyz, nazývají se dnes „svatojánský chléb“.
V 1. dopise Timoteovi doporučuje apoštol Pavel požívání masa a vína. Ve stejném dopise Pavel také varuje před společenstvím gnostiků, kteří se živili vegetariánsky a zastávali učení o reinkarnaci. Pozoruhodné však je, že společenství gnostiků vzniklo dlouho po Pavlově smrti. Jeho varování v prvním dopise Timoteovi však nezní jako proroctví pro budoucnost, ale spíš jako by v té době gnostikové již existovali. Jelikož první dopis Timoteovi se svým stylem i pojmově značně liší od druhého, je oprávněný závěr, že nepochází z Pavlova pera, nýbrž od již výše zmíněných korektorů .
Mnozí velcí křesťanští svatí byli vegetariáni a velcí přátelé zvířat. Nejznámější z nich je jistě František z Assisi .Ale také sv. Antonín, Basilius Veliký, Origines, Jan z Chrysostomu, Kléméns
z Alexandrie, sv. Jeroným, Eusebius, Bonifác, Řehoř z Nazianzu, apoštol Matouš, Tertulián, Mistr Eckhart, a další kteří nejedli žádné maso. Také matka Tereza, zajisté symbolická osobnost křesťanské lásky k bližnímu, se živila vegetariánsky.
Existují také tradice, které je zapotřebí brát velmi vážně, a z nichž jasně vyplývá, že sám Ježíš Kristus žil vegetariánsky, miloval zvířata a i dalším lidem předával lásku ke zvířatům.
EVANGELIUM DOKONALÉHO ŽIVOTA
Nedokonalost Bible vyplývá také ze skutečnosti, že neobsahuje žádné údaje o životě Ježíše mezi 12. a 30. rokem jeho života. Záznam o celém jeho životě ukryl člen bratrstva esejců v jednom buddhistickém klášteře v Tibetu, aby ho uchránil před zásahem římskokatolické církve. Roku 1881 kněz G. J. Ouseley tento významný dokument odhalil a poprvé jej uveřejnil roku 1901. Dílo nebylo podrobeno zásahům korektorů. Obsahuje jednoznačné výpovědi o lásce vyrůstajícího Ježíše ke zvířatům a jasné příkazy týkající se ochrany všech tvorů.
„…Během své pouti dospěl také do země chaldejské, kde vyučoval kněze a mudrce: nikdo nemá zraňovat a zabíjet, neboť svět má být naplněn poznáním jednoho svatého. A v těchto dnech chci opět uzavřít smlouvu se zvířaty celé země a s nebeským ptactvem, s mořskými rybami a se všemi ostatními tvory Země. Chci zlomit luk a také meč a také vypovědět všechny válečné nástroje z teto země tak, aby lidé a zvířata mohli žít beze strachu…“/27/,
„…Na jiném místě spatřil jednoho mladého muže, který se právě chystal zabít králíky a holuby proto, aby jemu a jeho učedníkům připravil pokrm. Ježíš řekl: máš dobré srdce a Bůh tě osvítí. Ale nevíš, že Bůh dal na počátku člověku za potravu plody země a stvořil ho stejně jako opici, vola a koně nebo ovci a nedovolil mu, aby zabíjel své spolustvořence a pojídal je? …“./271 ,
Evangelium dvanácti vydané G. J. Ouseleyem pod názvem „Evangelium dokonalého života“ obsahuje ještě několik dalších míst, která zcela jasně ukazují, že Ježíš Kristus považoval zvířata za bytosti, které jsou součástí stvoření a se kterými má člověk zacházet láskyplně. Zabíjení a pojídání masa je přestupkem proti vysokým etickým přikázáním pravého křesťanství.
NAUKY ESEJCŮ
Další dokumentací křesťanství, která je k dispozici v nezfalšované formě, jsou svitky esejců. Byly nalezeny vědcem Edmondem Bordeaux Szekelym v roce 1927 v tajném archivu Vatikánu. Mírové evangelium esejců obsahuje pozoruhodný dialog mezi Ježíšem a několika nemocnými lidmi. Ježíš vysvětluje, že člověk může nalézt cestu zpět k Bohu jedině tehdy, žije-li v souladu s přírodními zákony. Pokud jde o stravování, říká mezi jiným: „Neboť v pravdě pravím vám, že ten, kdo zabíjí, zabíjí sám sebe, a kdo požívá maso zabitých zvířat, požívá z těla smrti.“/28/ “ Avšak pravím vám: nezabíjejte ani člověka ani zvíře ani potravu, kterou přijímají vaše ústa. Neboť, když jíte živou potravu, ta vás oživí, avšak když svou potravu zabijete, pak vás mrtvá potrava také usmrtí. Neboť život přichází jenom ze života a ze smrti přichází vždy opět jenom smrt. Neboť všechno, co zabíjí vaši potravu, zabíjí také vaše tělo. A všechno, co zabíjí vaše tělo, zabíjí také vaše duše.“/28/
Bratrství esejců žilo podle těchto nauk a uplatňovalo křesťanskou lásku k bližnímu ruku v ruce s usilováním o harmonii s přírodou. Esejci dosahovali věku více než 100 let a byli známi jako velcí léčitelé. Jak to dokládají originální svitky esejců, patřili Ježíš Kristus i Jan Křtitel k nejvyšší radě esejců.
( Z knihy „VÝŽIVA PRO ČLOVĚKA A ZEMI“, autor Christian Opitz )
Zdroj foto: stained glass – Alfred Handel, photograph -Toby Hudson
