„Nebuď prase!“ 

Slýchávali jste kdysi od maminky? Zašpiněné triko hned letělo do koše anebo se rovnou vypralo a vybělilo – aby bílá byla zářivě bílá a prádlo krásně vonělo alpskou loukou. Přece vše tak, jak má ve správné domácnosti být.

Koho z nás ale zajímá, co vše se odehrává po sklopení dvířek pračky? Prostě něco nalijeme a nasypeme do otvoru určeného výrobcem a očekáváme dokonalé výsledky. Přemýšlí snad někdo nad tím, čemu vděčíme za pocit čistoty a bělost, za naši zručnost a “hodně muziky za málo peněz”? Co je to za magické látky a sloučeniny, které nám tak snadno odstraní každý flek a rozzáří barvy i na staré košili?

Na začátku bylo mýdlo. V jeho ryzí podobě, bez syntetických ingrediencí a toxických sloučenin. Pak přišla válka a přírodní mýdlo během světového válečného tažení první poloviny XX. století na několik desítek let naprosto vymizelo ze života – politické zájmy totiž vyžadovaly všechny dostupné tuky a oleje na výrobu výbušnin.

Když nastal mír, mýdlo na praní se vrátilo z pozůstalých chemických továren v nové, průmyslově “ušlechtilé” podobě – jako naftové detergenty na bázi tetrapropylenu. Staly se základem prostředků na praní, jak je známe z 50. let. Takový bílý prášek s modrým nádechem nemocniční sterility, který se zabydlel v obchodních regálech a  v povědomí našich babiček (a matek) – díky levné výrobě a neúnavné reklamě.

 

A perem, perem, perem – zapneme tlačítko “Start” a jedeme. Hotovo. Daleko jsou doby, kdy krásné pradleny používaly sílu svalů – praly ve studeném potoce a tloukly prádlo na kamenech. Dnes mechanickou práci nahradily bubny praček a chemické tenzidy z pracích prostředků. Prádlo nám sice krásně vyperou, některé látky ale nejsou vůbec rozložitelné v přírodě a jsou toxické pro životní prostředí (což znamená, že jsou škodlivé i pro nás).

V regálech si prací prostředek nebo aviváž vybíráme podle ceny a vůně – bohužel na to pak doplácíme znečištěním spodních vod, znehodnocením vody pitné, masovým úhynem ryb. A navíc „špínou“ našeho vlastního těla, jelikož zbytky toxických látek a chemikálií snadno vstřebáváme kůží a ukládáme tento „toxický odpad“ ve tkáních.

Pozoruhodný fakt: hodně dětí se zbavilo alergie, zákeřných vyrážek a ekzémů, jakmile paní domu vyměnila aviváž a vyzkoušela méně agresivní gel na praní, přátelštější k lidem a přírodě. Obvykle je poznáte podle obalu bez kudrlinek, skromně poznamenané jen štítky jako „ekologický výrobek“, “netestováno na zvířatech” a “bio kvalita”.

No tak schválně, otočte obal výrobku, který zrovna máte v koupelně. Co vidíte?  Pokud je na něm symbol „hořlavina“ a „dráždivý“, rozhodně nepatří do vašeho domácího arsenálu, ale do sběrného dvoru – je zároveň toxický pro vodní organismy, a nesmí se tedy vylévat do odpadních vod. A my v tom radostně mácháme prádlo a hýčkáme se syntetickou vůní levandule.

Co všechno obsahuje takový ten běžný značkový prací prášek nebo gel z drogerie, a proč bychom měli dvakrát přemýšlet, než v něm něco vypereme?

Sepsali jsme pro vás ”7 důvodů, proč je špína lepší než váš prací prášek.”

Budete se divit, proč nám o tom žádná vzorná hospodyně z televizní obrazovky nic neříká.

Diskutujme o tom:

SIMILAR ARTICLES

NO COMMENTS

Leave a Reply